Historie ginu

K historii ginu se váží dvě významná místa – Amsterdam a Londýn. V každém z těchto měst se historicky gin vyráběl a užíval trochu jinak, díky čemuž dnes můžeme vychutnávat jak tradiční gin typu jenever, tak novější London dry gin.

Na základě dochovaných vzpomínek začíná oficiální příběh ginu na konci 15. století v Nizozemsku. V roce 1492 se zde začal vyrábět alkoholický nápoj z obilí, který se dochucoval jalovcem a doslazoval cukrem, aby měla surová štiplavá lihovina lepší chuť. I tak trvalo ginu dalších 80 let, než se v Amsterdamu začal vyrábět ve velkém.

Počátky historie jalovcové lihoviny

Na přelomu 16. a 17. století došlo k prvnímu významnějšímu rozšíření jalovcové lihoviny za hranice Nizozemska, konkrétně do Francie na dvůr Jindřicha IV. Francouzského. V 17. století si během třicetileté války (1618-1648) gin získal pozornost anglických vojáků, kteří bojovali na straně Nizozemí. Ti si lihovinu s příchutí jalovce natolik oblíbili, že po návratu do své domoviny začali horlivě shánět obdobný nápoj na anglickém trhu. Ku pomoci jim bylo až 6 000 holandských emigrantů, kteří v Londýně v té době žili. V období třicetileté války pak tehdejšímu ginu říkali "holandská kuráž", jelikož holandští bojovníci často popíjeli jalovcový nápoj před bitvou.

Gin jako nejoblíbenější holandský lék

V roce 1622 byl v Amsterdamu vydán první písemný návod, jak vyrobit lihovinu s příchutí jalovce. První skutečný gin pak vyrobil v roce 1650 doktor Franciscus de la Boë. Ten to ovšem vzal za jiný konec. Jeho ideou bylo redestilovat žitnou pálenku s bobulemi jalovce a dalšími bylinami a vyrobit urologický lék. Svou marketingovou strategii prodeje ginu postavil na tom, že jako prevenci onemocnění močového ústrojí doporučoval se jednou měsíčně v zájmu vlastního zdraví opít, pokud možno do němoty. Asi nemusíme dodávat, že v této době obliba ginu razantně stoupala a mnozí doktorovy rady svědomitě dodržovali. V průběhu druhé poloviny 17. století se tak gin stal běžnou součástí holandské a belgické stravy.

Anglický "Gin Act" v roce 1731 a 1751

Ke konci 17. století se v Anglii ujal vlády král Vilém III. Oranžský, který byl původem z Nizozemí. Krátce po jeho korunovaci došlo k zákazu dovozu francouzské brandy na Britské ostrovy. Ve sklenicích anglické šlechty se tak rázem uvolnilo místo pro gin, který byl za chvíli dokonce pasován na anglický národní nápoj.

V první polovině 18. století britský parlament vydal svůj první "Gin Act" (1731), jenž podporoval všechny, kdo chtěli destilovat chuťově dobré a užitečné pálenky a lihoviny vyrobené ze sladovaného obilí ochucené jalovcem. Jak výroba a spotřeba ginu stoupala, stále častěji se tato lihovina stávala v tehdejším Londýně hlavní příčinou zločinů. Britský parlament proto v roce 1751 vydal druhý "Gin Act", který redukoval spotřebu alkoholu na Britských ostrovech, zakazoval prodej ginu nelicencovaným prodejcům a omezil možnosti získání licence pro prodej ginu. Díky tomu přežili jen větší prodejci a producenti, kteří vyráběli pouze kvalitní gin.

V 19. století se pak vývoj výroby ginu odvíjel od vynálezu sloupcové destilační kolony, která umožnila vyrábět gin vysoké kvality a dala vzniknout oblíbenému typu ginu – suchému London dry.

Gin, koktejly a bridž

Díky rostoucí kvalitě i novým recepturám a chutím si gin získával postupně svou popularitu po celém světě. Ve 20. a 30. letech 20. století se gin dokonce stal jednou z nejvýznamnějších koktejlových substancí. V USA luxusní hotely zaměnily "five o’clock tea" na "cocktail hour" a v Londýně změnili "sherry parties" na dnes dobře známé "cocktail parties". V 50. letech 20. století se konzumace ginu spojovala s muži ve středních letech s kloboukem, holí a soupravou na karetní hru "bridge", tak jak to dnes můžeme vidět na mnoha ginových lahvích.

Užitečné odkazy z článku: Gin, Jenever